První příznaky autismu se projevují již v raném dětství, porucha bývá diagnostikována nejpozději do tří let. Autistické dítě se rozvíjí již od počátku odlišně. Pro jeho další rozvoj je důležité včasné zjištění poruchy a komplexní terapeutické vedení. Ale ani tehdy nebývá další prognóza příliš dobrá. Kritickým obdobím je věk pěti let. Pokud v tomto věku dítě nemluví a jeho hra je jen stereotypní manipulací, nelze podstatné zlepšení očekávat ani v budoucnosti. Uvádí se, že do šesti let se zlepší pouze 10-20% autistických dětí. V dospělosti zůstávají přibližně dvě třetiny takto postižených závislých na péči rodiny nebo instituce. I tehdy, když se jejich stav celkově zlepší, přetrvávají problémy v komunikaci, sociální odtažitost a podivné chování. Značnou zátěž představuje vysoká četnost kombinace s mentálním postižením. Obecně platí, že čím nižší inteligence, tím horší prognóza.
Autistické děti mohou být v předškolním věku zařazovány do speciálních mateřských škol, denních stacionářů a později do specializovaných vzdělávacích zařízení. Začleňování do běžných škol nebývá příliš účelné. Náročnost této sociální situace je pro autistické děti tak velká, že z ní vesměs nemohou mít pro svůj rozvoj potřebný užitek. I v dospělosti bývá jejich sociální zařazení obtížné. Většina zůstává trvale závislá na péči rodiny nebo instituce. I ti, kteří nejsou tak závažně handicapováni, jsou schopni jen částečného osamostatnění, s podporou a pomocí. Jde přibližně o 10% všech autistů. Autisté mohou pracovat, ale jen ve speciálně upravených podmínkách a potřebují chráněné bydlení.
Učení autistických dětí je značně limitované, chybí jim subjektivní důvod k osvojení mnoha znalostí a dovedností. Kromě toho nejsou schopny generalizovat svou zkušenost. Jakákoli změna je dezorientuje a uvádí do ještě většího chaosu.
Z toho důvodu všechny nové podněty odmítají a reagují na ně úzkostí. Nejsou zvídavé a spontánní, rozmanitost světa je jim nepříjemná, mají strach z čehokoli nového a odlišného. Dávají přednost stereotypu, potřebují zachovávat velmi rigidní řád, kterému jsou schopny lépe rozumět. Stereotyp je pro autistické děti pravděpodobně přitažlivý tím, že je nezatěžuje a nevyvolává úzkost. Tyto děti je velmi těžké nějak motivovat, protože sociální ocenění, jako je například úspěch, uznání či pochvala, pro ně nemá žádnou hodnotu. Funkční odměna je nejčastěji materiální, např. bonbon, nebo možnost konat nějakou příjemnou činnost.